Johnny Depp

Kokain: Zlé jazyky tvrdí, že účast amerického snímku Kokain v oficiální soutěži posledního ročníku karlovarského festivalu byla především obchodní transakce. Film režiséra Teda Demmeho (synovec mnohem slavnějšího Jonathana Demmeho) byl programovou ředitelkou Evou Zaoralovou vzat do soutěže coby úlitba pro zvýšení možnosti příjezdu hvězdy z hvězd nejzářivějších - Johnnyho Deppa.

Depp nakonec nepřijel, film už v soutěži zůstal. Porota ho „ocenila“ ostentativním nezájmem a jestli byl Kokain i na poměry karlovarské soutěže až takový průšvih, mají od 20. září možnost posoudit i diváci v českých kinech.

Co se týče námětu, zdá se být snímek Kokain trefou do černého. Podle pravdivých událostí zfilmovaný životopis jednoho z hlavních bossů obchodu s kokainem v Americe sedmdesátých let George Junga přece musí táhnout, a pokud je vše posichrováno účastí megahvězdy v titulní roli (Johnny Depp), není tak co zkazit. A první hodina snímku tomu dává zapravdu. Ted Demme začínal coby režisér videoklipů a reklamních spotů a jeho lehce klipovité vidění první polovině příběhu (cesta George Junga na vrchol) kupodivu prospívá a s filmařským nadhledem Demme spolehlivě udržuje divákovu pozornost.

Zřejmě nejatraktivnější je vystižení atmosféry Kalifornie na sklonku šedesátých let, kam Jung spolu se svým krapet přitloustlým kamarádem Tuňákem přijíždí s velkými plány. Na rozdíl od mnoha dalších se jim i vyplní a oba se stanou vyhledávanými překupníky s marihuanou, v čemž jim vydatně pomáhá Jungova přítelkyně, letuška Barbara (skvělou Franku Potenteovou bohužel po 40 minutách z plátna odvelí nevyléčitelná nemoc). Přichází první zatčení, ale pobyt v nápravném zařízení si Jung pod rouškou lekcí z historie přemění na soukromou vysokou školu pašování. Po návratu na svobodu tedy logicky nezbývá nic jiného, než to znovu rozjet: tentokrát ale ve velkém a s trochu výnosnějším druhem drogy...

Přátelství drogových mafiánů bývají vratká a lze jen litovat, že spolu s Jungovým pádem ze závratných výšin úspěšného kokainového magnáta, padá i film sám. Dlužno poznamenat, že snímek Kokain (originální název Blow je jedním ze slangových výrazů pro tuto drogu) je natočen podle životopisné knihy, která vznikala na základě vyprávění skutečného George Junga, a tak lze předpokládat, že se hlavní hrdina bude - především ve své druhé, nepříliš slavné etapě života - snažit líčit v trochu lepších barvách. To mu ale Demme spolkl i s navijákem a druhá polovina filmu je tak sentimentálním melodramatem o George Jungovi jako otci, který kokain pašuje jen jakoby mimochodem.

Jung je tedy ukázán jako oběť svého rodičovského citu: svou poslední cestu se zásilkou (při které byl zrazen a dopaden policií) podnikl jen proto, že miloval svou dceru a potřeboval peníze na alimenty (!), díky čemuž by s ní mohl trávit více času. Jistě je nesmyslné upírat rodičovské city i drogovým magnátům, ale nejvíce na tom zarazí právě ten příšerně dojemný styl zobrazení (hoden primitivně laciného románku). Krajně nevěrohodné jsou také Jungovy návštěvy rodičů: trhá mu srdce, když jej matka vyhání od vlastního prahu a s otcem si dlouze a soucitně hledí do očí. Závěrečné scény z vězení (kde Jung zůstane do roku 2015) si pak vůbec nepřipouštějí, že by George Jung byl odsouzen za distribuci kokainu - podívejte, toť nešťastně zlomený muž bez možnosti vidět se s dcerkou...

Ale nechť se skončí pozitivně: kdo bude mít sílu vydržet i druhou polovinu, dostane se mu miniaturního bonbónku v podobě neuvěřitelné Penélope Cruz, která se svým nezaměnitelným španělským temperamentem - jako Jungova družka - ztropí svému manželovi přímo před zraky zkoprnělých policistů takovou hysterickou scénu, že by zasloužila místo v učebnicích herectví.
Napsal: Otto Bohuš Filmpub.cz