Johnny Depp

Devátá brána: Bible je jedním z největších bestsellerů všech dob. Když to Satan zjistil, rozhodl se sepsat knihu, která by čtenáři umožnila nejen vyvolat ďábla, ale i sestoupit do podsvětí k němu. Kdo si nakonec urve jeho moc?

Dean Corso (Johnny Depp) je vychytralý odborník, zabývající se pravostí starých tisků a získáváním vzácných děl pro svou bohatou klientelu. Jinak je také trošku hyena a mnohé knihy získává “za každou cenu” a často při tom bere nic netušící zákazníky na hůl.

Když si ho pozve na kobereček vydavatel Boris Balkan (Frank Langella), domnívá se, že se jedná o zcela běžnou rutinu. Jde o jednoho z dobrých klientů, pro nějž už získal mnohé vzácné knihy. Balkan má však tentokrát přání velmi specifické. Stal se jedním ze tří držitelů knihy Devět bran Království Stínů (Nine gates of the Kingdom of Shadows), tisku sepsaného podle nedochované Satanovy knihy. Ďábelskou tématikou posedlý Balkan (všude má 666) chce, aby Dean Corso porovnal všechny verze a rozhodl, která je pravá a tu mu následně opatřil. Dean je cynický pragmatik a když dostane tučný šek, úkol přijímá. Tím se dostává do konfliktu zájmů hned několika skupin toužících po temné moci. Naštěstí se po jeho boku objevuje mystická Dívka, doprovázejícího na cestě za poznáním devíti bran vedoucích k samotnému Satanovi.

Nový film Romana Polanského se částečně veze na apokalyptické mánii před rokem 2000, ale nebyl by to on, kdyby se s tím nepopral po svém. Jeho film vznikl na námět mě neznámé knihy Artura Péreze Reverta Dumasův klub a v pravdě mistrně využívá množství standardních prvků temného filmového napětí, aby však vzniklo značně nekonvenční dílo (v tomto žánru). Budování atmosféry je jistě podníceno dalším dobrým výkonem Johnnyho Deppa (Ospalá díra, Mrtvý muž), jehož “knižní detektiv” se přes ohrožení vlastního života a přímou souvislost mezi jeho vyšetřováním a množstvím mrtvých, vydává za tajemstvím Deváté brány a čím dál více je fascinován myšlenkou poznání celého tajemství. Přesto tato postava neprochází žádnými obvyklými změnami od “andělskosti” k “zrůdnosti”. Naopak, Dean Corso je už víceméně na straně ďáblově a jeho zaujetí pro věc je konečným důsledkem jeho chřadnoucího ducha. Využití nestandardního hrdiny ovšem podlamuje jedna věc – ke konci, právě díky pravidlům žánru, se stává poněkud plochým a vprostřed ohně a smrti zbytečně otupělým.

Obšírné a kvalitní vykreslení vyšetřování okolo Devíti Bran Království Stínů mi svou atmosférou připomnělo některé pasáže ve velmi dobrém Eyes Wide Shut režiséra Stanleyho Kubricka. Pokud však nejste příznivci pozvolného budování temné nálady, ale spíše jasného nastínění problému a jeho rychlého a hlavně akčního řešení s vysvětlením na konci, nechoďte na Devátou bránu. Ta má totiž pouze rozjitřit vaše vědomí a podráždit zbytky fantazie, nespolykané televizí. Ale pokud pochopíte záměry Romana Polanského, ospravedlníte si ten roztrpčující závěr, úmyslně nepřinášející celkové “rozhřešení”.

Komerční zájmy však donutily autory scénáře k určitým podivným ústupkům. Mezi ty nejzřetelnější patří mírně “matrixovská” vložka se soubojem Deanovi ochránkyně a jedním z jeho démonický (přesto lidských) pronásledovatelů. Jde totiž o jediného a navíc nepříliš zvládnutého příslušníka “čistokrevné” akce, vybočujícího tak ze zástupu takřka snových obrazů, v nichž se setkáváme se smrtí v různých podobách. Trochu problémová je i délka filmu – sto dvacet sedm minut je poněkud mnoho, zvláště, když už v polovině lze snadno nalézt klíč k dalšímu postupu hlavní postavy při snaze odhalit Satanovo tajemství.

Devátá brána je výletem na křehkou hranici tajemna a detektivního pátrání. A právě s přesným vybalancováním stojí a padá. Pokud jste toto ochotni přijmout, bude vás příjemně mrazit za krkem. Ale jestliže toužíte spatřit ďábla a nějaké jeho brutální triky, nechejte si film s klidem ujít. Jenom byste neklidně poposedávali na židli a čekali na Satana.
Napsal: Stanistlav Rýdl Filmpub.cz