var s='';s+='060047116101120116097116101097062060047116101120116097114101097062';
Čokoláda:
Až do příjezdu Vianne bylo ospalé jihofrancouzské městečko Lansquenet poklidným místem, kde se čas zastavil a jeho obyvatelé žili svázáni konvencemi století minulého. Jenže pak Vianne otevřela svůj obchod s čokoládou a její mámivé vůni nedokázala většina z obyvatel odolat. To ovšem není dobrou vizitkou pro místního strážce morálky, hraběte Reynauda....Pohádková romantická komedie od tvůrců Pravidel moštárny.
Bylo nebylo jedno malé městečko na jihu Francie. Jmenovalo se Lansquenet a leželo mezi malou říčkou a nedalekým kopečkem. Úzké křivolaké uličky byly lemovány množstvím nejrůznějších obchodů a živností a stýkaly se na nevelkém náměstí, kterému dominoval křesťanský kostel. V kostele, při pravidelné nedělní bohoslužbě, se scházeli obyvatelé Lansquenetu a pod přísným, ale spravedlivým pohledem starosty hrabě de Reynaud zde naslouchali kázání. Byli to většinou spokojení konzervativní lidé, a pokud si se svými problémy nedokázali poradit, šli za sousedem či samotným hrabětem de Reynaudem, a o vše bylo postaráno.
Jednoho dne přijela do města mladá cizinka Vianne se svojí malou dcerou Anouk. Nikdo jí nezná, nikdo neví odkud pochází, jediné co se ví, že se chystá v domě staré paní Voizinové otevřít obchod s čokoládou. Vianne je přesným opakem klasické ženy bydlící v Lansquenetu - je srdečná, upřímná, nechodí do kostela, nenosí černé boty a je svobodnou matkou. Podezřívaví občané, v čele se starostou, se k ní staví s nedůvěrou a v obavě před narušením křehké rovnováhy mezi lidmi, si vymyslí nepravdivé pomluvy a lži.
Jak se brzy dozvídáme, Vianne získala od své matky, indiánky ze Střední Ameriky, spoustu tajných receptů na přípravu rozličných druhů čokolády. Kromě toho má dar odhadnout, jaký druh chutná kterému člověku. Někteří lidé, nalákání vůní linoucí se z čerstvé otevřené cukrárny, jí dávají za pravdu a brzy se stávají pravidelnými návštěvníky. Většina lidí, podporovaná starostou, ale obchůdek ignoruje a přispívá k dalšímu šíření pomluv.
Nečekaného spojence získává Vianne v přicestovalém poutníkovi Rouxovi. Ten připlul po řece spolu s početnou skupinkou kočovných muzikantů a utábořil se na břehu nedaleko města. Aniž by občané věděli cokoliv o původů těchto kočovníků, ihned je odsoudí a vyzývají všechny k ignoranci poutníků. Vianne a Roux tak stanou v čele nemalé skupinky přátel, jež připravuje velkou čokoládovou slavnost plnou tance, zábavy a samozřejmě i cukroví....
Čokoláda je jedním z nejpříjemnějších překvapení loňského roku a jedním z nejlaskavějších snímků poslední doby. Opatřena nálepkou romantické komedie by snadno mohla odradit většinu diváků očekávající další americký sladkobolný kýč, a proto se sluší dodat, že Čokoláda není nějakou obyčejnou komedií, ale svojí hřejivou a příjemnou atmosférou se téměř blíží pohádce. Třeba detailním vykreslením povahy občanů městečka, kde není kladen důraz na jednotlivé charaktery jako tomu obvykle u komedie bývá, ale na obecný profil maloměšťáka obvykle v pohádkách vykreslovaného.
Zpočátku černobíle charaktery ústředních postav nabývají postupně na hloubce a přestože se na konci vrací ke své jednoduchosti, zachovávají si svůj nestandardní profil - napůl pohádkový, napůl reálný. Jejich zpracování, vykreslení a především herecké obsazení patří k největším přednostem Čokolády. Ať už je to osaměle tajemné Juliette Binocheová, vyzrálá Victorie Thivsolová jako její dcera Anouk, jako vždy mistrovská Judi Denchová coby stařičká paní Voizinová, cudný sympaťák Johnny Depp, či zoufalý hromotluk Peter Stormare. Nádherným charakterem je poté hlavní záporná role hraběte de Reynauda , v níž exceluje Alfred Mollina. Více než příjemným překvapením je nezvyklé obsazení Carrie-Anne Mossová - límečky ke krku jí padnou stejně skvěle jako elastický kostým v Matrixu, přičemž její proměna ze zavilé odpůrkyně v chápající matku lze charakterizovat jako filmový barometr určující následný vývoj děje.
Jak je patrné z obsahu, největším nepřítelem hlavní hrdinky je všudypřítomné maloměšťáctví. Odpor ke všemu novému a neznámému, stejně jako neutuchající lpění na zásadách sto let starými, je umocněn absencí všeho moderního, co k době, kdy se film odehrává (1959), patřilo. Žádné telefony, automobily, pouze pár rozsvícených žárovek připomíná poválečnou éru. Právě tato skromná výprava posouvá Čokoládu do pohádkové retro-atmosféry, stejně jako roztomilý, a v jistém směru i objevný happy end.
Pět oscarových nominací dává tušit, že Čokoláda při oceňování nejlepších snímku nebyla až zas tak opomenuta. Oproti jiným, známějším a úspěšnějším snímkům, se může pyšnit skutečně nádhernou atmosférou, zpracovanou citlivou rukou Lasse Hallstroma. Stejně jako jeho předchozí film, Pravidla moštárny, i Čokoláda zanechá ve váš ten příjemný pocit, kde se mísí humor, láska a nostalgie.
Napsal:
Tomáš Vyskočil Filmpub.cz